Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1977. — 374 s.
Učebnice, odhalující specifické vývojové zákonitosti českého jazyka, si v hláskosloví všímá vývoje fonologického systému od praslovanštiny do konce 10. století, od konce 10. do konce 14. století a od konce 14. do konce 16.století, v morfologii se ve skloňování zaměřuje na vývoj pádu, čísla, rodu a druhů deklinace a v časování na vývoj osoby, čísla, času, způsobu, rodu, vidu a českých slovesných tříd a typů a v syntaxi sleduje členů, polovětných útvarů, slovosledu a souvětí