Praha: Nakl. Ceskoslovenské akademie věd, 1955 — 147 s. + XV mapových příloh
Tato práce o českých nářečích jihozápadních je založena na novém materiálu, který se shromažďuje v dialektologickém oddělení Ústavu pro jazyk český ČSAV od r. 1947, a to jednak cestou nepřímou, t. j. dotazníkovými akcemi, a jednak přímým výzkumem v terénu. Zjišíuje se totiž methodami jazykově zeměpisnými současný stav tradičních, místních nářečí českých vůbec. Dotazníky jsou oblastní a zachycují na vybraných slovech hláskoslovné a tvaroslovné diferenční znaky hlavních nářečních skupin. Vyplňují je učitelé všech škol v zemi. Města nebyla vynechána, neboř se někdy může na jejich okraji najít nářečí poměrně dobře zachované. Tím vzniká hustá dotazníková sít, daná zprávami z každé obce, kde je škola, a porůznu ještě z míst menších. Tato siř zkoumaných míst slouží jako podklad k mapování jazykových jevů.